Život není dálnice

V minulém týdnu jsme se zamysleli nad tím, co pro nás znamená čas a jakým způsobem se ho máme snažit využít. Chceme tedy investovat čas do dobrých věcí, do věcí, u kterých Bůh očekává, že během našeho života stihneme udělat. Ale co od nás vlastně Bůh očekává? 

Abychom dokázali odpovědět, je třeba poznat sám sebe. A jak bys tedy popsal sám sebe? Někteří řeknou: „Nejsem perfektní, ale jsem docela dobrý člověk.“ Ale jak dospěješ k takovému závěru? Protože porovnáváš sám sebe s ostatními. A v tomto porovnání s ostatními vypadáš jako „dobrá osoba“. Ale je třeba si uvědomit odpověď na jednu otázku. S kým chce Bůh, aby ses porovnával? Ano, s Ním. Je zcela jasné, že naše hodnocení, naše odpověď na otázku, jak bychom popsali sami sebe, bude zcela odlišná a uvidíme, jak velké nedostatky máme.

A když si toto uvědomíme, zjistíme, co máme dělat. „Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský otec.“ (Mt 5,48). Ale dokáže to vůbec někdo? Ano. Byl jeden, který to dokázal. Ježíš. A ten nám dal dvě nejdůležitější rady. Miluj Boha a miluj svého bližního (Mt 22,37-39).

Dokážeš už nyní odpovědět na otázku, co od tebe Bůh očekává? Pokud ne, modli se. Je to jako vytočit na mobilu telefonní číslo a položit jednu jedinou otázku. Co ode mě očekáváš? Bůh o nás ví všechno. Zná naše pochybnosti. A když se ho naučíme v našem životě vnímat, uslyšíme, uvidíme nebo ucítíme, co od nás čeká. Náš život je jako jedna dlouhá cesta, která vede ke dvěma různým cílům. První cíl, kde nalezneme všechno, po čem jsme kdy v životě toužili, a druhý cíl, kde je jen prázdno a samota. Život není dálnice, kde bychom měli jasně vymezenou, vyšlapanou cestu a my ji jen bezmyšlenkovitě proběhli. Když jdeme po cestě, několikrát se dostaneme na křižovatku. Potom se zastavíme a přemýšlíme, kudy se vydat. Ale nejsme v tom sami. Bůh stojí vedle nás, ale nechává ti svobodu. Nechává ti tu možnost, aby sis vybral, kterou cestou chceš jít. Nerozkazuje, nediktuje ti příkazy. V Bibli ti dal doporučení, jak žít, dal ti Desatero, dal ti příklad Ježíše. A pokud se s ním v modlitbě nespojíš, aby ti pomohl ukázat tu správnou cestu pro tebe, nebude se ti vnucovat. Budeš na tuto volbu sám. A třeba si vybereš tu špatnou cestu. Ale i tak jde Bůh s tebou. I přesto, že ses vydal na cestu, která vede k tomu cíli, kde nic není, jen smutek, samota, bolest. Ale on ví, kam směřuješ, protože Bůh tě zná mnohem lépe, než znáš ty sám sebe. A i přesto, že si zvolíš cestu, kterou se od něj vzdaluješ mílovými kroky, má tě rád. Když upadneš, zvedne tě. Bůh ví, co je pro tebe nejlepší. A proto ví, že budeš potřebovat překážku v cestě, setkání s cestou jiného člověka a někdy i absolutní pád do propasti. Ale tak to má být. Ze všech těchto událostí si máš něco vzít. Všechny tyto události ti mají na další křižovatce ukázat tu správnou cestu, nasměrovat k cíli plnému radosti a štěstí. K Bohu. Není to jednoduché a často na křižovatkách zvolíme špatně. Ale pamatujme na to, kdo stojí vedle nás a kdo tam vždy bude stát.