Svátost smíření (zpověď)

„Řekneme-li, že hřích nemáme, klameme sami sebe.“ (1 List Janův 1,8)

Svátost smíření patří mezi uzdravující svátosti. Skrze tuto svátost se odpouštějí hříchy. Přistoupením ke svátosti smíření se setkáváme s milujícím Bohem a prosíme o odpuštění. Jsme osvobozeni od tíhy viny a získáme opět čisté srdce.

Svátost smíření může přijmout každý pokřtěný. Obvykle se k této svátosti připravuje v rámci přípravy na první svaté přijímání.

K přijetí svátosti smíření je nutné projevit lítost nad svými hříchy a mít předsevzetí, že už hřích nespácháme. Po vyznání hříchů před knězem je uděleno rozhřešení s pokáním. Pokání je nějaký úkol, kterým hříšník napravuje své viny (modlitba, služba, skutky milosrdenství).

Při svátosti smíření vyznáváme lehké a těžké hříchy. Těžkým hříchem označujeme ta jednání, která jsou dobrovolná, vědomá a svobodná. Úmyslné zatajení těžkého hříchu nevede k Božímu odpuštění. Není třeba vyznat všechny lehké hříchy, ale je třeba jich upřímně litovat. Před svátostí smíření je tedy třeba zpytovat své svědomí. Je vhodné si udělat dostatek času. Existují různé podpůrné materiály, zrcadla svědomí, které mají usnadnit poznání vlastních hříchů. Můžete je například najít v Kancionálu nebo vyhledat na internetu.

Účelem svátosti smíření je obnovení přátelství s Bohem. Není to ponížení před zpovědníkem. A není třeba mít ze zpovědi trauma. U svátosti smíření si člověk přiznává vlastní slabosti, křehkost celé osoby a narovnává vztah s Bohem.

Doporučuje se jít ke svátosti smíření každý měsíc. Minimálně však jednou za rok v postní době, před Velikonocemi.

V našich farnostech můžete jít ke zpovědi před nebo po nedělní mši svaté. V průběhu roku (před Vánocemi, Velikonocemi, dušičkové zpovídání) je v kostelech našich farností možnost zpovědi i u jiných zpovědníků (konkrétná termín se vždy objeví v sekci „Bohoslužby“ nebo „Články„). Svátost smíření můžete přijmout i mimo uvedené. Je třeba se individuálně domluvit s knězem.